Děti a pohyb IV.

Pomalu přišel podzim a my se po delší době hlásíme s pokračováním našeho blogu, kde rozebíráme pohyb u dětí. Už jsme si řekli, že děti se samy hýbají velmi rády, že je pohybové aktivity baví, ale že je pro ně v pohybu velmi důležitý přístup rodiny a trenérů proto, aby neztratily především radost z pohybu a chuť se hýbat po celý svůj další život.

Mluvili jsme o tvorbě takzvaných emočních kódů nebo také bloků, které vznikají častým opakováním jakékoli činnosti v našem životě. Jistě si vzpomenete, že každému z vás něco v životě nejde, tedy lépe řečeno, my si často myslíme, že nám určitá činnost nejde. A proč? Jednoduše proto, že nám v dětství někdo z dospělých řekl, že tahle činnost není pro nás, že v ní nejsme dobří, případně, že nám nikdy nepůjde. A my jako děti, jsme si obvykle vzaly názor dospělých za svůj a už jsme si začaly vytvářet základ pro krásný emoční kód, to mi nejde a nemohu to dělat.

Obvykle až v dospělosti danou věc zkusíme ještě jednou, třeba jen z legrace, s určitým nadhledem a často zjistíme, že se náš rodič, učitel nebo trenér mýlil, že nám to vlastně docela jde a co víc, že nás to i baví.

Opakování určité dané věci se věc v naší hlavě stává jasnou realitou a pak je obtížné se naučeného zbavit. Samozřejmě to jde. A to tak, že si nejprve zjistíme, kde máme určitý myšlenkový blok, kvůli kterému danou věc nechceme dělat a pak i přes protesty našich mozkových závitů, tuto věc uděláme, zkusíme. A musíme jí i opakovat. Abychom takzvaně vyresetovali předchozí naučený kód.

Je dokázáno, že už 5000 opakování dané věci se stává naším názorem a naši novou realitou. Zdá se vám to hodně? Budete se divit, ale není to až zas tak moc. Pokud tedy chceme ve svých návycích něco změnit, musíme si nejprve přesně určit, co to je a vytvořit si jednoduchý princip zkoušení dané věci novým způsobem. Chvilku nám to potrvá, protože občas sami sebe přistihneme, že jsme nepoužili nový přístup, ale vracíme se ke starému. To se obvykle stává pokud jsme ve stresu nebo pod určitým tlakem. V tu chvíli má naše mysl tendenci sáhnout po tom, co známe lépe, co máme více zopakované. Ale nevadí, stačí se pak opět vrátit k novému přístupu a vydržet.

Proto je velmi důležité přistupovat ke sportujícím dětem citlivě, chválit je a snažit se je nehodnotit, motivovat je a dávat jim pocit, že i když nejsou první, že jsou přesto velmi dobří. Jenom tak děti naučíme, že pohyb je především o radosti a ony samy pak budou mít tím větší touhu se zlepšovat a vyhrávat.

A vyhrát může každý z nás, protože každý z nás dokáže být něčím výjimečný. Zkuste se nad tím zamyslet vy rodiče, trenéři a učitelé. Všichni chceme hlavně to, aby naše děti byly zdravé, veselé a sebevědomé. Mít doma neurotického rekordmana jistě není cílem nikoho z nás.

Hezký den

Helena

Máte nějaké dotazy nebo připomínky? Napište nám!